Svět Alagaësie

Geografie kontinentu
Technika a doba Alagaësie z pohledu reálné historie
Paoliniho Alagaësie X Naše Alagaësie

Geografie kontinentu
Před čtením následujících řádků vám doporučujeme otevřít mapu Alagaësie, abyste získali základní přehled o rozmístění měst.
Mapa je v polštině, ale věříme, že vám nebude dělat problém zorientovat se v ní - většina názvů je naprosto stejná ;)

Alagaësie je zvaná „Dračí zemí“ a je domovem lidí, elfů, trpaslíků, draků a různých bestiálních ras. Najdeme zde hvozdy, pouště, hory i travnaté roviny. Alagaësie je jednolitý kontinent obehnaný sedmi ostrovy, z nichž nejvýznamnější je Vroengard – domov Dračích jezdců. Většinu kontinentu tvoří Království lidí.
Celý severovýchodní cíp kontinentu pokrývají Dračí hory, ve kterých se nachází osada-vesnice Carvahall, která je v horách středobodem putujících obchodníků a lovců. Vzešel z ní slavný jezdec Eragon. Blízko Carvahallu leží o něco větší městečko Therinsford s farmy a usedlostmi.
U břehu řeky Ninor se nachází vojenské město Daret, které bylo v minulosti mnohdy napadáno bandity a nepřátelskými kmeny bestiálních ras, proto jsou v něm už odmala děti vedeny ke schopnostem boje a obrany.
Na břehu oceánu se nachází velké město Teirm, hlavní přístav Království. Město je obehnáno sto stop vysokou zdí a nachází se v něm obrovská citadela, která slouží také jako maják pro lodě. Hlavním městem Království je Uru'baen.
Gil’ead je významné rybářské/lovecké centrum a zároveň strážní město, ve kterém se cvičí královští vojáci.
Blízko Gil’eadu se nachází Du Weldenvarden, strážný les a domov elfů. Les je vytvarovaný elfím zpěvem tak, že svým způsobem tvoří i jejich hlavní město, Ellesméru.
Helgrind je hora z černého kamene, kde se stále zachovává kult Vyznavačů Helgrindu – jde o děsivé náboženství spočívající v uřezávání vlastních končetin jako oběť pro lepší posmrtný život. Nicméně stále ještě věří, že pokud uřežou končetinu i někomu jinému než sobě, k lepšímu posmrtnému životu jim to pomůže také. Hlavním městem je Dras-Leona.
V srdci Alagaësie se nachází poušť Hadarak, bývalý domov draků i trpaslíků. Tuto poušť udržují pod dohledem Království pouze Dračí jezdci; Bez nich by nebylo možné udržet kontrolu nad takovým územím.
Beorské hory jsou domovem trpaslíků a nachází se v nich Farthen Dur, ve kterém se nachází největší trpasličí město Tronjheim. Dalším významným trpasličím městem je Tarnag.

Technika a doba Alagaësie z pohledu reálné historie
Z pohledu naší historie můžeme Alagaësii považovat za fantasy obdobu 14. a 15. století. Prvky těchto dob pravděpodobně svět Alagaësie kombinuje. V případě, že v knihách není o něčem konkrétní informace, vycházíme z historických pramenů.

Oblékání
Paolini příliš neřeší oblékání jednotlivých společenských vrstev, proto nejčastěji vycházíme z běžného ošacení 15. století s typickým fantasy nádechem (tzn. Většinou nikdo nevyužívá dlouhé plandavé špičaté boty z této doby, nehledí se na typické účesy apod.).
Rozepisovat styl oblékání je velice zdlouhavý, proto neobyčejně vřele doporučuji Kostým.cz a jejich stručného průvodce historickým oblékáním; obrázky řeknou mnohdy více než slova.

Zbraně
Co se týče zbraní, v Paoliniho světě budeme pravděpodobně rozlišovat zbraně lidí, elfů a trpaslíků.
Bohužel, v Paoliniho světě má, jako ostatně ve většině fantasy od mladých autorů, meč každý venkovský balík a skoro nikdo nevyužívá jiné zbraně; proto, co se týče zbraní, raději vycházíme z reálných odkazů zkombinovaných s fantasy světem, než abychom v tomto směru následovali odkaz ODJ.

V lidských armádách je pravděpodobně nejzastoupenější složkou lehká pěchota. Nejvíce užívanou zbraní je nejspíše halapartna (v našem 14./15. století nahradila píky), možná sudlice; oblíbené jsou i zbraně na dlouhé násadě, tzn. obouruční sekery, cepy. Bijáky a řemdihy jsou běžnou zbraní proti obrněným oddílům.
Dýky a nože, možná tesáky, slouží méně majetným vojákům, pro rytíře a šlechtu představují sekundární zbraň, pokud jim je vyražen meč, nebo potřebují bojovat na blízko. Co se meče týče, jde pouze o zbraň nejvyšších vrstev, většinou je určen jen a jen bohatým šlechticům a rytířům – někdy se kvalitní čepel dokonce dědí.
Spolu se zbraní se vyskytuje i štít, tzv. terč, či pavéza. Mezi nejhojněji se vyskytující dobývací stroje patří pravděpodobně beranidlo.

Nejčastější zbraní Paoliniho elfů jsou pravděpodobně dřevěné luky, možná už i kuše, dýky a podobné zbraně. Paoliniho elfové jsou však tvorové magicky založení, proto pravděpodobně preferují magii před fyzickými zbraněmi.

U trpaslíků, jakožto technicky vyspělejšího národa, můžeme již sledovat i výjimečné využití střelného prachu ve střelných zbraních, konkrétně u nich můžeme najít zbraně podobné petronelám a hákovnicím, velice zřídkakdy narážíme i na zbraň, která by mohla připomínat svým systémem mušketu z přelomu našeho 15./16. století.
Většina trpasličích válečníků však stále zůstává věrná svým bojovým sekerám, kladivům, bijákům, cepům a podobně pádným zbraním.

Sociální vrstvy
K našemu neštěstí Paolini sociální vrstvy Alagaësie příliš do hloubky nerozváděl, proto při naší hře vycházíme z vlastního úsudku na základě knih.
Většina lidí nižších vrstev pracuje na farmách a na polích; Paolini nepopisoval, zda-li musí zemědělci nějakým způsobem odvádět dávky vyšším stavům, předpokládejme tedy, že pravděpodobně nějaké daně ve formě naturálií do městských sýpek a skladů odvádí, ale nepracují na lénech pána a proto se smí svobodně ženit i stěhovat.
Ve městech existují cechy řemeslníků a pravděpodobně platí tzv. mílové právo (míli od města cechu nesmí prodávat své zboží nikdo, kdo do cechu nepatří). Povolání se většinou dědí z rodičů na děti a cechy si toto pečlivě hlídají; poskytují jistotu, že bude mít potomek zajištěné místo ve společnosti a případná vdova zabezpečení, ale na druhou stranu musí řemeslník odvádět cechu jistou část svého výdělku a informovat ho o svých postupech.
Čtení a psaní je v Alagaësii a jejích městech běžná záležitost; stejně tak i povolání jako písař, učitel, historik a podobně patří spíše ke střední vrstvě.
Aristokraté jsou většinou majitelé sídel a dědicové bohatých obchodníků, pravděpodobně jsou i pronájemci polí a dalších půd. Aristokratické tituly jsou pravděpodobně podobné našim.
Lidé obecně jsou pravděpodobně také o něco čistotnější a o něco méně barbarští než v paralelní době naší historie, ale tak už to u fantasy většinou bývá.

Paoliniho Alagaësie X Naše Alagaësie
Úplně první, původní DRAO vzniklo v roce 2005, tedy v době, kdy zatím jedinou knihou, která byla z Odkazu dračích jezdců vydaná, byl Eragon. To sebou přirozeně také nese fakt, že hra byla započata ještě před ukončením tetralogie; bylo tedy nutné vymyslet vlastní pokračování toho, jak skončí ODJ a jaký dopad to bude mít na další život v Alagaësii.
Děj „naší“ Alagaësie tedy navazuje přibližně na konec druhého dílu; využívá sice reálie třetí a v budoucnu i čtvrté knihy, ale nesleduje jejich konec.

Historie naší Alagaësie začíná v době války s Galbatorixem a jezdci – do té doby sleduje náš příběh historii kontinentu tak, jak nám ji předkládá Paolini. Podle vývoje hry v minulých letech můžeme charakterizovat „naši“ historii asi takto: Galbatorix byl, přirozeně, poražen – Pravděpodobně Eragonem a dalšími postavy zmíněnými v knihách.
Královná elfů Islanzadí pravděpodobně i s Eragonem odešla podle Angeliny předpovědi za moře hledat původní zemi elfů, Alaleu, a své místo vládkyně přenechala schopné a moudré elfce Sinari.
Po odchodu Eragona byla obnovena smlouva s divokými draky, kteří se kdysi zavázali věnovat dračím jezdcům alespoň jedno či dvě dračí vejce za rok; stejně tak byl uvázán i pakt o dračích jezdcích – krom lidí a elfů byl rozšířen také na trpaslíky, za jejich hrdinství a pomoc při bojích s Galbatorixem.
Po nějakou dobu vládl v Alagaësii klid a stagnace; sice se několik dračích vajec pro své jezdce vylíhlo, ale tito jezdci i jejich draci buďto často zemřeli při poválečných nepokojích, nebo se připojili k lodím vyrážejících za Islanzadí. Řád dračích jezdců byl znova ustanoven teprve padesát let po Galbatorixovi. Až po jeho obnově se opět konečně začalo formovat pevné společenstvo jezdců.
[Následující část historie je napsaná podle již proběhlého velkého questu] Půl roku po plné obnově se jezdci museli vypořádat s tzv. „Jazykem“, magickým egregorem starověkého jazyka, který vznikl z nepovedeného čarodějnického experimentu. „Jazyk“ byl nakonec poražen, ovšem za cenu nepřátelství ze strany elfů – politiku, že za škody způsobené zemi „Jazykem“ mohou jezdci, začal razit nový elfský král, Berylon, který díky své výřečnosti a charismatu dokázal velice rychle nahradit Sinari v její pozici vládce.
Nyní, půl roku po porážce „Jazyka“, panuje mír a klid, dračí jezdci se soustředí hlavně na výcvik mladých noviců a na spravování vzniklých škod po válce.